Ježíš Kristus je nevyvratitelně prokázaný Bůh
Mnoho lidí hodně uvažovalo, pečlivě zvážilo argumenty pro a proti, ověřilo v praxi, mělo zážitky a došlo k závěru, že považují Ježíše Krista za prokázaného a pravdivého. Jiný způsob prokázání není, stejně jako u čehokoliv jiného.
Jsou jiné víry také prokázané?
Ano, pro jiné víry to platí také. Jsou sice prokázané, ale narozdíl od víry v Ježíše Krista jsou nepravdivou iluzí. Neznám sice všechny ostatní víry dopodrobna, ale připadají mi vyvratitelné. Ostatní víry nemají svědectví o vzkříseném Božím Synu.
Je ateismus víra?
Ano, ateismus je také menšinová víra v samotvořící principy tvořící dokonalosti a zároveň často v nicotu vědomí po smrti. Například ateisté neznají příčinu vzniku vesmíru, ale věří, že Bůh ho nestvořil. Nemohou také dokázat, že Bůh neexistuje.
Pravda je jenom jedna
Pravda je jenom jedna. Jelikož jednotlivé víry se navzájem vylučují, pravdivá víra může být maximálně jedna. Jedna možná varianta zcela určitě pravdivá bude.
Na základě čeho si lidé vyberou svojí víru?
Lidé se vyberou svojí víru na základě argumentů, které považují za pravdivé. Různí lidé považují za pravdivé různé argumenty. Nikdo z lidí si však nemůže přestat respektovat rozhodnutí jiných lidí. Ten, kdo to dělá, se povyšuje nad ostatní. Každý však může a má jednat a vystupovat podle svého svědomí. To co můžou být pro jednoho jasné nezvratné argumenty, můžou být pro jiného naprosto nesmyslné bezvýznamné plky. Určovacím klíčem je srdce. U Ježíše Krista může člověk na základě vlastních zkušeností získat hodně velkou jistotu.
O čem svědčí možnost vybrat si různou víru?
O tom, že máme možnost volby.
Měli bychom možnost volby, kdyby byla nějaká víra nezvratně prokázaná pro všechny lidi najednou?
Neměli.
Můžeme mít možnost volby a zároveň může být vše předurčeno?
Ano, rozhodujeme se na základě zkušeností, které si však nemůžeme přesně určit jaké budou. Pouze se na tom podílíme. Ten, kdo vládne nad časem a zná a určuje možnosti naší budoucnosti, může způsobit zkušenosti na základě kterých se rozhodneme a vždy nabízí nějakou dobrou možnost.
Může se stát, že se rozhodneme špatně
Ano, může se stát, že se rozhodneme špatně. Rozhodujeme se nezávisle, jak chceme. Následky ze špatného rozhodnutí, jdou tedy oprávněně na náš účet. Vírou v Ježíše Krista můžeme být omilostněni.
Proč věřit v Ježíše Krista?
Protože Jeho myšlenky obsahují pouze dobro a pravdu. Kdo by podle toho plně žil, nemůže způsobit zlo. Kdyby tak žili všichni lidé, na světě by byla pouze láska, ne však láska jako romantický cit, ale láska, která se projevuje ve skutcích k jiným lidem. Kdo si to nemyslí, není ve shodě s Jeho učením v Písmu svatém, buď to nezná nebo si to vykládá nesprávně. Myšlenky Ježíše Krista jsou natolik silné, že je těžko mohl vymyslet obyčejný člověk, nemohl je vymyslet někdo hloupý a nemohl je vymyslet někdo zlý, kdo chce ostatní obelhat. Z toho plyne závěr, že to je pravda. Kdo si přečte Písmo svaté a nepochopí to, ten podle mého názoru nechápe, co je správné. Kromě toho je Ježíš Kristus historicky prokázanou postavou z různých zdrojů, i z těch nenakloněných Jeho učení.
Následuje několik málo ukázek z Bible (Český studijní překlad).
Evangelium podle Lukáše, 6. kapitola, verš 19 – 38:
A celý zástup se ho snažil dotýkat, protože od něho vycházela moc a všechny uzdravovala. A on pozdvihl oči ke svým učedníkům a říkal: „Blahoslavení jste vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení jste vy, kteří nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení jste vy, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát. Blahoslavení jste, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a zavrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka. Radujte se v onen den a jásejte; neboť hle, hojná je vaše odměna v nebi. Vždyť totéž dělali jejich otcové prorokům. Běda však vám bohatým, neboť již máte své potěšení. Běda vám, kteří jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře; vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům.“ „Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří. Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili. Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět. Jak chcete, aby lidé činili vám, i vy stejně čiňte jim. A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají totéž. A půjčíte-li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele a čiňte dobře, půjčujte a neočekávejte něco na oplátku. A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože on je dobrotivý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ „Nesuďte, a zajisté nebudete souzeni. Neodsuzujte, a zajisté nebudete odsouzeni. Promíjejte, a bude vám prominuto. Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“
Římanům, 12. kapitola, verš 17 – 21:
Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci. Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Evangelium podle Jana, 3. kapitola, verš 16 – 21:
„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího. Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
Evangelium podle Jana, 14. kapitola, verš 5 – 6:
Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Evangelium podle Matouše, 28. kapitola, verš 16 – 20:
Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. Když ho spatřili, poklonili se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen. “
Genesis, 1. kapitola, verš 26 – 27:
I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu.
Evangelium podle Matouše, 23. kapitola, verš 1 – 12:
Tehdy Ježíš promluvil k zástupům a ke svým učedníkům: „Na stolci Mojžíšově usedli učitelé Zákona a farizeové. Proto udělejte a zachovávejte všechno, co by vám řekli, avšak podle jejich skutků nečiňte; neboť mluví, ale nečiní. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami jimi nechtějí hnout ani prstem. A všecky své skutky dělají proto, aby je lidé viděli. Rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují třásně svých oděvů, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, pozdravy na tržištích a jsou rádi, když je lidé oslovují Rabbi Rabbi. Vy se však nenechte nazývat Rabbi, neboť jediný je váš Učitel, vy pak všichni jste bratři. A nikoho nenazývejte na zemi svým Otcem, neboť jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani se nenechte nazývat Vůdci, neboť váš Vůdce je jeden, Mesiáš. Ale největší z vás bude vaším služebníkem. Kdo se bude povyšovat, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“
Efeszkým, 1. kapitola, verš 3 – 6:
Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu.
Genesis, 6. kapitola, verš 5 – 8:
I viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé, a Hospodin litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Hospodin řekl: Vyhladím z povrchu země člověka, kterého jsem stvořil, vyhladím člověka i zvěř, plazy i nebeské ptactvo, protože lituji, že jsem je učinil. Ale Noe nalezl milost v Hospodinových očích.
Římanům, 8. kapitola, verš 28 -37:
Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh pro nás, kdo je proti nám? On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno? Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jak je napsáno: ‚Celý den jsme pro tebe vydáváni na smrt, pokládají nás za ovce určené na porážku.‘ Ale v tomto všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.
1.Korinstkým, 13. kapitola, verš 1 – 8:
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel. A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nezanikne. Proroctví — ta pominou; jazyky — ty utichnou; poznání — to pomine.
1.list Janův, 4. kapitola, verš 15 – 16:
Kdo by vyznal, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. A my jsme uvěřili a poznali lásku, kterou Bůh má k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.